Archivy promlouvají (1)


Archivy rozličných institucí na různých úrovních do nedávna skrývaly zajímavé a pro specializované sběratele velmi cenné doklady obsahující užitečné informace.

Nejinak tomu je i ve sběratelském oboru výplatních otisků. Dnešní první zastavení se týká do minulých dní zcela či částečně neznámých karet, které jsou známy jako archivní karty (Archivkarten), jak je nazývají zájemci o sbírání výplatních otisků z Německa mezi sebou, ale i v oficiálních publikacích. Tyto karty byly součástí dodávky výplatních strojů a štočků uživateli, objednavateli anebo zástupci výplatního stroje.

Nejpreciznějším dodavatelem, který důsledně tyto karty důkladně vyplňoval a přikládál k dodávce, byla firma FRANCOTYP. Jak vyplývá z příloh, bylo to tak i v 80. letech minulého století. A možná, že se tak děje i dnes. Nutno podotknout, že i jiní dodavatelé tento systém aplikovali (či aplikují), ale ne tak důsledně a detailně jako Francotyp (např.Postalia apod.).

Karty, které bychom mohli nazvat i jako dodací karty (listy) či kmenové karty, obsahují cenné informace: ilustraci dodávaného (v zahraničí rytého) výplatního otisku, typ/podtyp a číslo stroje, název dohlédací pošty, jméno objednatele (konečného uživatele),výrobce motoru, typ motoru, číslo, napětí, údaje o převodu motoru, datum dodávky, stav počitadla, hodnotu při uzamčení, stav hodnoty ve měně odběratelské země, číslo plombového klíče, permutační číslo, informace o označení uživatele (též nazývaným štočku, klišé), detail o speciálním vybavení stroje, poznámky. V kartách strojů dodávaných v rámci Německa jsou i další, mnohem podrobnější údaje, které zaznamenávají i další vývoj a změny. Viz ilustrace za článkem. Pro specializované sbírání nenahraditelný zdroj informací.


Jaký název zvolí česká sběratelská entita pro označení těchto karet?

Podobně jako němečtí sběratelé či jinak?


Tyto karty obdržel generální zástupce, u nás firma B. Jarolímek v letech 1926-1948 či slovenský zástupce anebo po znárodnění v roce 1948 n.p. NARPA a později Kancelářské stroje, po roce 1989 různí generální zástupci v České a Slovenské republice. Vzhledem k vysokému počtu strojů této soustavy u nás je těchto karet nalezeno zoufale málo. Buď skončily ve sběru či stále jsou součástí archivů, pokud tyto existují. V Německu se tyto karty systematicky sběrateli shromažďují a slouží jako zdroj chybějících informací.

Doplňuji, že u nás pošta od roku 1926 vyplňovala pro domácí účely českou verzi evidenčních listů (kartami bych je nenazýval, jsou to měkké listy), které byly součástí dodávek tří povinných výplatních otisků při uvedení do provozu od roku 1926 či změnách štočků do Poštovního muzea. Obdrželo je a skladovaloje s třemi otisky Poštovní muzeum dle nařízení věstníků MPT. Postupem času karty při dodání nových otisků či informace o změnách otisků se toto nařízení přestalo plnit a přestaly se vydávat. Existuje i verze dopisů od dohlédacích pošt úředně potvrzených, zejména v letech 1945 – 1948. Pak se tato oznámení vytratila.

Sběratelům doporučuji se zahledět do několika publikovaných karet a srovnat otisky (eseje) na nich s otisky obsaženými v publikovaných katalozích. Dojdeme nejen k získání zajímavých informací, ale i skutečnostem ze života strojů, které jsem před časem popsal v článku Cesty strojů ve Filatelii. Na příkladu výplatního stroje pro firmu Odkolek je vidět esej, která nese datum 3.12.1927, ale tento výplatní stroj byl oficiálně uveden do provozu až 20.1.1932 (PR 115a Katalogu B+L). Kde byl tento stroj, byl použit či vězel ve skladu B. Jarolímek? Naproti tomu výplatní stroj firmy Prokop a Čáp (PR 132a Katalogu B+L) nese na archivní kartě datum 27.2.1928 (viz esej pod článkem), ale v provozu byl již od 6.3.1928.

Zajímavé jsou i karty s nevyrytými názvy pošt (červená políčka), ale zejména stroje s právně neplatnou, ale společensky akceptovanou pomlčkou v názvu ČESKO-SLOVENSKO v otisku, dodané v září 1939 (!). Jak skončily tyto stroje, jak skončily tyto otisky (byly přeryty, či uloženy v archivu B. Jarolímka) ?

Archivní karty jsou důležité. Jsou i okrasou každé sbírky, i když neprošly přímo poštovním provozem. Navíc jsou na našem území jen v jednom exempláři (kopie či druhý originál dle mého zjištění zůstal v držení dodavatele). Navíc poskytují řadu informací, které sběratelé musí objasnit. Nejedná se o záhady, ale o otazníky. Např: kdo je výrobce motorů ke strojům? Firma Levy? Štočky ryl výrobce – firma Francotyp. Známe jména rytců? Bylo to pravděpodobě na zadání generálního zástupce. Byly štočky součástí dodávky? Jak se vyrovnávaly finanční částky? A další otázky zůstávají nadále. Část nám vyřešily odkryté archivy a pozornost sběratelů. I když se mozaika zaplňuje, stále existuje dost bílých míst.

Novým poznatkům však stále není konec. Další zajímavosti v druhém pokračování k tomuto článku.

Autor: Ivan Leiš


 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..