Vojtěch Maxa už není čtvrtstoletí mezi námi


Před pětadvaceti lety náš filatelistický svět opustil Vojtěch Maxa, přítel a vynikající filatelista, který vydupal z filatelistického prachu zejména dva opomíjené obory – perfiny a poštovny. Měl jsem velkou čest pracovat s ním v komisi poštovní historie a celin v letech 1976 – 1985, kde se věnoval práci tajemníka komise. Rád vzpomínám i na spolupráci ve filatelistickém odboru Světové výstavy PRAGA 1978 a 1988. Snad jeho největší předností byl lidský přístup k řešení problémů ve vypjatých situacích, kterých minulá doba v těchto letech přinesla víc než dost. Měl velkorysý přístup k nám mladým, začínajícím poštovním historikům, kterým společně se svým souputníkem z klubu 00-65 Jiřím Nekvasilem pracujícím též několik měsíců ve zmíněné komisi, byl víc než rádcem.

VOJTECH_MAXA_01S vděčností vzpomínám na společné pobyty v různých městech při podzimních Dnech poštovní historie. Při diskusích jsme zabrousili i na všeobecnou historii, není divu, díky otciVOJTECH_MAXA_02 poznal i zákulisí politiky a diplomacie, ale i opravdový život, na poměry s otevřeností a spravedlivým pohledem na věc. Zajímal se o poštovní historii v celé šíři, své průkopnictví vtělil do sbírání perfinů, kterým se věnoval dlouho řadu let. První článek ve Filatelii o perfinech z roku 1971 byl doslova bombou. Podnítil sběratele ke sbírání a jejich materiál vyústil ve vydání katalogů. Těžce nesl, že perfiny byly obnovenou komisí PH+C odmítnuty s poukazem, že „perfiny mají s poštovní historií společné snad jen ty tečky …“ a dlouho se nemohly oficiálně zařadit, až skončily v teritoriálních vodách … Azyl perfinářům poskytl KF 00-65 Kovoprojekta.

V roce 1974 začal vydávat časopis PERFINY. Úzké vztahy měl s Ing. E. Votočkem, fandil i oborům, kterým jsme se věnovali.

Druhou jeho filatelistickou láskou byly poštovny, pro které získal mnoho příznivců (jmenujme např. Mirka Formana či Petra Gebeauera). I poštovnám poskytl svůj redaktorský um a zkušenosti a redigoval časopis POŠTOVNY.


 Jak na něj vzpomínali jeho přátelé? Dejme jim slovo.


Vladimír Münzberger:

„Vojtěch Maxa vždy upřednostňoval obecné poznání a široké filatelistické znalosti před budováním vlastní sbírky. Výsledky jeho studia perfinů a razítek poštoven to plně potvrzují. …. Byl autorem, případně spoluautorem, katalogů perfinů různých států. Svými studiemi přispíval i do zahraničních odborných časopisů. Málokdo ví, že to byl právě Vojtěch Maxa, který po smrti Ing. Votočka pomohl s vydáním monografie čs. známek z období 1920 – 1938.“

Miloslav Míka:

„Klobouk dolů před neúnavnou a důkladnou objevitelskou činností našeho Vojty Maxy, která byla mnohem dříve oceněna v cizině než u nás doma. … Publikoval v maďarském, jugoslávském, západoněmeckém, anglickém a americkém tisku. …. Byl to můj veliký přítel a kamarád. Děkuji mu dodatečně za krásné chvíle prožité v pilné práci i kratičkém oddechu.“

Vítězslav Houška:

„Sešli jsme se v květnu 1948 v redakci deníku Národní osvobození a uzavřeli přátelství, jež trvalo až do jeho … smrti. Že nás pak oba osud svedl do oblasti filatelie a Filatelie, byla možná náhoda. Znovu a zase se stával mým přítelem, kterého jsem si vážil pro přesnost, znalost i toleranci všech filatelistických disciplin.“

Miroslav Forman:

„Moc hezky jsme si vzájemně psali. Došel-li list od něho, byl to pro mne vždycky svátek a důvod k dobré pohodě.“ Sám mám na něho spoustu krásných vzpomínek …. Přidám ještě jednu z Písku. Byl den poštovní historie PÍSEK 1980. Spal jsem na pokoji s Vojtou a Ivanem (Leišem). A v noci jsem krásně spadl z přistýlky. Prý jsem se při tom strašně chechtal, když jsem se ocitl na podlaze. Tuto příhodu dával mi často k dobru a při setkáním si vymiňoval, že tentokrát z postele nespadnu.“

Václav Nebeský:

„Zásluhou čilého sběratele, redaktora Vojtěcha Maxy, byl uveden v život nový sběratelský obor, kdysi zcela bagatelizovaný a zavrhovaný, neboť „perforovaná známka“ nemohla nalézt místo ve sbírce … .“

Pavol Hallon:

„Maxa bol filatelista – detektív. Neuspokojil sa s tým, čo písali katalogy a monografie, ale vyvracal nelogizmy.“

Bylo to smutné období – nejdříve nás 30.12.1988 opustil Jirka Nekvasil, krátce po něm 1.3.1989 Vojta Maxa. jejich dílo a živé vzpomínky na tyto dva velikány československé poštovní historie a specializovaných oborů však jsou stále v nás. Vzpomeňme si na ně a připomeňme si, že už nejsou mezi námi čtvrt století …

Prameny:

  • Poštovny, zpravodaj, č. 1/37, roč. X

  • Perfiny, zpravodaj, č. 1, roč. XVI

Autor: Ivan Leiš


 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Starší příspěvky:
Prázdninové vzpomínky z cest za poštovní historií (2)

Jak jsem již v prvním prázdninovém zastavení v Kremži avizoval, při výstupu z lodi plující po Dunaji vás zastaví sestava propagačních...

Prázdninové vzpomínky z cest za poštovní historií (1)

Prázdninové období se překulilo do normálních kolejí všedního života. Zůstaly jen vzpomínky a zážitky doplněné dokumentárními momentkami. První zastavení je...

Pozvánka odboru známkové tvorby České pošty, s.p. – 24.9.2014

Srdečně Vás zveme na 49. výstavku odboru Známková tvorba České pošty, s.p., která bude pořádána ve středu 24. září 2014...

Zavřít