Vzpomínka na Tomáše Nováka a geneze jednoho výplatního stroje Francotyp


Tomáš Novák  * 1965 – † 2021


Jedním z významných badatelů v oblasti výplatních strojů a jejich otisků byl Tomáš Novák. Vynikal jistou nenápadností a skromností, ale jeho práce pro tento obor sběratelství byla ohromná. V ní pokračuje Tomášův velký přítel Luděk Janů, jehož vzpomínku na Tomáše uveřejňujeme.

* * *

Najednou všechny ty nevyřešené záhady, které jsme považovali za velice důležité, ztratily svůj význam. Nic už není důležité. Zůstalo jen světlo a tma, život a smrt. Poslední slova z úst Tomáše Nováka byla „Odcházím na ostrov se zakopaným pokladem, kam mi budou nosit spoustu jídla a vody“. Možná v nich je skryto nějaké poselství.

V jedenácti letech mnozí kluci začínali sbírat poštovní známky. Tomáš svou dosud dětsky nevypsanou rukou začal v tomto věku psát institucím a národním podnikům s prosbou o otisk jejich výplatního stroje. Aniž by znal historii tohoto oboru, začal si vytvářet sbírku a hledat souvislosti. Později našel obdobně zaměřené sběratele a již v osmdesátých letech byl jedním z tahounů Stolní společnosti sběratelů výplatních otisků.

Podařilo se mi rozklíčovat genezi výplatního stroje CB 5149. Nyní bych potřeboval oponenturu, ale pravděpodobně již v tomto oboru není nikdo, kdo by toho byl schopen. Tomáš Novák mi moc chybí.

Tomáš vynikal neuvěřitelnou pozorovací schopností. S detaily pracoval jako hodinář nebo snad ještě lépe. To nám pomohlo identifikovat řadu výplatních strojů. Když se k tomu přidá jeho znalost „vnitřností“ výplatních strojů a dokonalé čtení i ručně psaných textů v kurentu, těžko si lze představit vhodnějšího partnera pro pátrání v poštovně historických materiálech.

Bohužel před rokem nečekaně (i pro jeho rodinu) skonal. Nemohl jsem té zprávě uvěřit a mnoho měsíců jsem se nemohl na naši společnou práci o historii používání výplatních strojů u nás ani podívat. Znali jsme se od konce sedmdesátých let a spolupracovali jsme na řadě věcí. V polovině devadesátých let se naše spolupráce na deset let omezila, ale potom mě přemluvil, abych vytáhl své kartotéky s tím, že zmapujeme používání výplatních strojů opravdu poctivě. Mnoho podstatných materiálů již bylo ztraceno, přesto jsme se krůček po krůčku posouvali. Dnes jsme asi v polovině představ o zmapování historie a cíl zůstává stále v nedohlednu.

Kromě výplatních otisků jsme měli každý ještě jiné koníčky. Věděl jsem, že se Tom v létě toulá po lesích pod Lužickými horami, kope a hledá střepy z dávné minulosti. Doma na Žižkově měl vystaveny lahve z tamějších sklářských hutí, jejichž historii zpracoval. Teprve později jsem shledal, že těch asi 200 lahví je jen nepatrný zlomek jeho sbírek. Chlubil se mi zpracovanou historií svého kraje, zdokumentovanou stovkami pohlednic, fotografií a dalších artefaktů. Věděl jsem, že sbírá šelakové desky. A opět to, co měl na Žižkově, byl jen zlomek jeho sbírky.

Když jsem se dozvěděl, že Tomáš ukončil svou životní pouť, vyrazil jsem do míst, které měl tak rád. Toulal jsem se po lesích a mrzelo mě, že jsem se tento kraj nerozhodl navštívit již dříve. Mluvil jsem s lidmi a překvapovalo mě, že jméno Tomáše Nováka v nich vzbuzuje takovou úctu. Nakonec jsem se setkal i s jeho rodiči. Maminka mi ukázala fotografii a povídá: „Tady je Tomáš v jedenácti, když slepil ze střepů posbíraných v lese svůj první džbán.“

Provedla mne potom po celém domě a pokud věděla, tak komentovala jeho aktivity. Je to velký třípodlažní dům zaplněný až po střechu nejrůznějšími věcmi. Prostor pro běžné přebývání je miniaturní. A k tomu ještě zaplnil obrovskou stodolu a část sousedního mlýna. Klavír, piana, hrací stroje, gramofony, cedule, sošky, skleněné a porcelánové nádoby, části zemědělských strojů, knihy… Nepopsatelná šíře artefaktů. Některé věci ještě nebyly identifikovány. Maminka mi ukázala takové malé skleněné ampulky, o kterých také dlouho netušil, k čemu sloužily. Před nedávnem zjistil, že se plnily olejem a tkalci si je dávali na stav (na speciální držák) při večerní práci. Nakonec mi řekla, že na jaře se v domě vůbec nemohli hnout, protože v seknici stály čtyři tkalcovské stavy. Ty se mu však ještě podařilo umístit do muzea. Tatínek mne potom provedl po stodole a vzal do sklepa, kde hluboko pod zemí vyvěrá pramen s úžasnou vodou.

Od paní starostky jsem se již předtím dozvěděl, že Tomáš přeložil farní knihy v širokém okolí, chodil chalupu od chalupy a hledal zapomenuté poklady. Měl několik výstav v Mařenicích nebo Cvikově. Téměř každý ho znal a všichni ho měli rádi a obdivovali jeho zápal pro historii kraje.

Když začalo být Tomášovi opravdu zle, nechtěl už nikoho vidět a nikoho informovat. Starala se o něj pouze sestra a maminka. Teprve den před úmrtím přijela dcera a poprvé mu ukázala jeho vnoučka. Pohřeb si přál rovněž jen s nejbližší rodinou. Neuvěřitelné je, že již před třiceti lety si koupil hrobku na maličkém hřbitově, kde bylo tehdy obnoveno pohřbívání. Pátráním jsem došel k poznání, že to byla hrobka někdejšího vlastníka mlýna, v jehož bývalém domě již také začal umísťovat některé své nálezy. Ačkoliv Tomášův pohřeb nebyl nikde oznámen, sešlo se tolik lidí, že se na hřbitov nevešli.

Luděk Janů

* * *

* * *


 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Příležitostné razítko - Jaroslav Němeček 80 let - 20.2.2024 (úterý) - pošta Praha 1
This is default text for notification bar