V československém denním tisku se o konání Kongresu objevily jen krátké zmínky. O výsledcích jednání, tedy Úmluvě, jsem v tisku žádnou zprávu nenašel. Obsáhlejší zprávu však přinesl Český filatelista č. 2/1921 z 15.2.1921.
Jedná se patrně o překlad z některého časopisu vycházejícího ve Spojených státech, soudě podle „kostrbaté“ terminologie:
Zánik poštovní známky hrozí zatím alespoň ve Spojených státech severoamerických zavedením nového způsobu frankování, totiž před. placením poštovného tak zv. „odměřenou poštou“, která byla již schválena poštovním odborem i spolkovým kongresem a má býti zavedena během dvou měsíců. Zásada, „čas jsou peníze“, razí si v zemi praktického materialismu cestu i při poštovní dopravě zavedením razítkovacího automatu. Doprava pošt. zásilek druhé třídy, do které spadají hlavně časopisy, děje se již delší dobu tímto způsobem. Zásilky tyto expedují se v oblasti Spoj. států za pouhé zaplacení dopravného dle váhy pošt. úřadem zjištěné bez použití pošt. známek. Výhoda „odměřené pošty“ odůvodňuje se tím, že ulehčilo by se státní tiskárně zrušením výroby známek. Peníze touto úsporou získaného má se použiti k výrobě automatických razítek s elektrickým pohonem, která by se propůjčovala soukromým závodům a opatřena byla čísly, umožňujícími sledování zásilky až na místo, odkud vyšla. Orazítkovací přístrojek, jehož datum možno dle libosti měniti, upraven bude již na poště za zakoupené množství poštovného tak, že orazítkuje jen tolik dopisů, na kolik poštovné bylo předplaceno. Spotřebu tak to použité frankatury ukazuje číselník. Automat vypraví (zalepí a orazítkuje) 250 kusů hromadně připravených dopisních zásilek za minutu. Razítka ponesou pouze číslo povolení k užívání automatu, označeni frankaturní hodnoty a ostatní údaje dosavadních poštovních razítek; bude třeba datum jejich upraviti o hodinu napřed nežli je doba, kdy dopisy budou odevzdány poště. Novému způsobu frankatury předpovídá se velká budoucnost, jelikož vláda doufá, že nebude se tolik zásilek „ztráceti“ a jelikož mimo úspory času a pracovních sil zrychlí se i dodávka pošty o několik hodin. Závody abonované budou prý uchráněny i ztráty známek krádežemi, nepozornosti atd.
Zánik poštovní známky hrozí zatím alespoň ve Spojených státech severoamerických zavedením nového způsobu frankování, totiž před. placením poštovného tak zv. „odměřenou poštou“, která byla již schválena poštovním odborem i spolkovým kongresem a má býti zavedena během dvou měsíců. Zásada, „čas jsou peníze“, razí si v zemi praktického materialismu cestu i při poštovní dopravě zavedením razítkovacího automatu. Doprava pošt. zásilek druhé třídy, do které spadají hlavně časopisy, děje se již delší dobu tímto způsobem. Zásilky tyto expedují se v oblasti Spoj. států za pouhé zaplacení dopravného dle váhy pošt. úřadem zjištěné bez použití pošt. známek. Výhoda „odměřené pošty“ odůvodňuje se tím, že ulehčilo by se státní tiskárně zrušením výroby známek. Peníze touto úsporou získaného má se použiti k výrobě automatických razítek s elektrickým pohonem, která by se propůjčovala soukromým závodům a opatřena byla čísly, umožňujícími sledování zásilky až na místo, odkud vyšla. Orazítkovací přístrojek, jehož datum možno dle libosti měniti, upraven bude již na poště za zakoupené množství poštovného tak, že orazítkuje jen tolik dopisů, na kolik poštovné bylo předplaceno. Spotřebu tak to použité frankatury ukazuje číselník. Automat vypraví (zalepí a orazítkuje) 250 kusů hromadně připravených dopisních zásilek za minutu. Razítka ponesou pouze číslo povolení k užívání automatu, označeni frankaturní hodnoty a ostatní údaje dosavadních poštovních razítek; bude třeba datum jejich upraviti o hodinu napřed nežli je doba, kdy dopisy budou odevzdány poště. Novému způsobu frankatury předpovídá se velká budoucnost, jelikož vláda doufá, že nebude se tolik zásilek „ztráceti“ a jelikož mimo úspory času a pracovních sil zrychlí se i dodávka pošty o několik hodin. Závody abonované budou prý uchráněny i ztráty známek krádežemi, nepozornosti atd.
Termín odměřená pošta je překlad anglického metered mail. Pod uvedeným článkem, který pro dnešního sběratele nepostrádá zajímavosti, ještě autor doplnil komentář tohoto znění:
Nezdá se, že by v mezinárodní poštovní dopravě tento princip tak lehce se dovedl uplatniti pro možnost zneužití snadným paděláním razítkování. Spíše Ize spatřovati v nové methodě pokus o zavedení velkovýroby na automaty poštovních razítek, jejichž odbyt na světovém trhu stal by se pro první doby vydatným zdrojem zisku americké podnikavosti. Zásada není konečně žádnou novinkou, a pouhé razítkové frankatury užívalo se krátkou dobu již v starém Rakousku v létech čtyřicátých a neosvědčila se, poněvadž poštovní známka je praktičtějším prostředkem pro frankaturu, ať se děje kdekoliv i v nejzapadlejším koutě.K C.
Nezdá se, že by v mezinárodní poštovní dopravě tento princip tak lehce se dovedl uplatniti pro možnost zneužití snadným paděláním razítkování. Spíše Ize spatřovati v nové methodě pokus o zavedení velkovýroby na automaty poštovních razítek, jejichž odbyt na světovém trhu stal by se pro první doby vydatným zdrojem zisku americké podnikavosti. Zásada není konečně žádnou novinkou, a pouhé razítkové frankatury užívalo se krátkou dobu již v starém Rakousku v létech čtyřicátých a neosvědčila se, poněvadž poštovní známka je praktičtějším prostředkem pro frankaturu, ať se děje kdekoliv i v nejzapadlejším koutě.K C.
Zkratku K C. jsem nedokázal rozšifrovat. V časopise Český filatelista se objevuje několikrát pod klubovými zprávami, takže se zřejmě jedná o někoho z vedení Klubu českých filatelistů.
Bez zajímavosti není ani článek v čísle 1 tohoto časopisu, z něhož vyjímám:
Přes sporé zprávy, jež dosud přinesly naše denní listy o tomto kongresu, podáváme čtenářům stručný popis o jeho zahájení a činnosti.
Dne 1. října t. r. za přítomnosti krále i královny španělské, dvora, diplomacie cizích států, delegace poštovního personálu Španělska a 138 delegátů kongresu, již zastupovali 57 států a kolonii, zahájen byl samotným králem Alfonsem XIII, v zasedací síni senátu, když před tím ministr vnitra hrabě de Bugalial přečetl španělský proslov o cti Španělska, že může poskytnouti pohostinství kongresu, jenž se schází ve znamení míru. Pro nás důležitou a dějinnou chvíli jest, že poprvé se zúčastnilo kongresu Československo delegací složenou z odborného rady Václava Kučery, Dr. Otokara Růžičky a ředitele pošt. úřadu Josefa Zábrodského. Po té zvoleno na návrh místopředsedy 5 komisí a sekretariát kongresu. Komise první je 40-ti členná, jedná o návrzích týkajících se smlouvy hlavní, druhá 35-ti členná o výměně psaní, krabic s udanou cenou a službě balíkové, třetí 25-ti členná o výměně poštovních poukázek, službě dobírkové a sprostředkování novin, čtvrtá 15-ti členná o zavedení řízeni šekového, pátá 10-ti členná provádí konečnou redakci zásad přijatých v komisích předešlých. Československo je zastoupeno v komisi prvé a druhé. Kongres byl činným po celý říjen a zabýval se v prvé řadě otázkou poštovních tarifů, jež mají býti zvýšeny. Mimo to různé návrhy zúčastněných států, na příklad: Spojené státy navrhly zavedení zvláštních poštovních pytlů pro dopravu mezistátní oficielní korrespondence, Indočína žádá snížení transitních poplatků o 50%, Švýcary žádají úmluvu jednotného porta pro knihy a časopisy v mezinárodním styku, Německo žádá zavedení jednotné poštovní známky pro zpětné porto a revisi římské smlouvy, Španělsko navrhlo stanovení pevné měny frankové ke zjednodušení manipulace, Portugalsko žádá zavedení poštovních šeků pro cestující, prodloužily trvání kongresu do listopadu. Celkové usneseni uveřejníme pro informaci našich čtenářů v některém z příštích čísel.
Dne 1. října t. r. za přítomnosti krále i královny španělské, dvora, diplomacie cizích států, delegace poštovního personálu Španělska a 138 delegátů kongresu, již zastupovali 57 států a kolonii, zahájen byl samotným králem Alfonsem XIII, v zasedací síni senátu, když před tím ministr vnitra hrabě de Bugalial přečetl španělský proslov o cti Španělska, že může poskytnouti pohostinství kongresu, jenž se schází ve znamení míru. Pro nás důležitou a dějinnou chvíli jest, že poprvé se zúčastnilo kongresu Československo delegací složenou z odborného rady Václava Kučery, Dr. Otokara Růžičky a ředitele pošt. úřadu Josefa Zábrodského. Po té zvoleno na návrh místopředsedy 5 komisí a sekretariát kongresu. Komise první je 40-ti členná, jedná o návrzích týkajících se smlouvy hlavní, druhá 35-ti členná o výměně psaní, krabic s udanou cenou a službě balíkové, třetí 25-ti členná o výměně poštovních poukázek, službě dobírkové a sprostředkování novin, čtvrtá 15-ti členná o zavedení řízeni šekového, pátá 10-ti členná provádí konečnou redakci zásad přijatých v komisích předešlých. Československo je zastoupeno v komisi prvé a druhé. Kongres byl činným po celý říjen a zabýval se v prvé řadě otázkou poštovních tarifů, jež mají býti zvýšeny. Mimo to různé návrhy zúčastněných států, na příklad: Spojené státy navrhly zavedení zvláštních poštovních pytlů pro dopravu mezistátní oficielní korrespondence, Indočína žádá snížení transitních poplatků o 50%, Švýcary žádají úmluvu jednotného porta pro knihy a časopisy v mezinárodním styku, Německo žádá zavedení jednotné poštovní známky pro zpětné porto a revisi římské smlouvy, Španělsko navrhlo stanovení pevné měny frankové ke zjednodušení manipulace, Portugalsko žádá zavedení poštovních šeků pro cestující, prodloužily trvání kongresu do listopadu. Celkové usneseni uveřejníme pro informaci našich čtenářů v některém z příštích čísel.
Ivan Leiš o našich zástupcích na Kongresu napsal: „Tito slovutní mužové byli prozíraví a velkorysí a výplatní stroj a jeho otisky si je získaly. Pochopitelně s další podporou výše postavených představitelů československé poštovní správy – Maxmiliána Fatky a Karla Dunovského.“
Neexistuje však žádný doklad, že by se kdokoli na Ministerstvu zabýval možností strojové úhrady poštovného v našem poštovním provoze. JUDr. Karel Dunovský v té době nebyl úředníkem s významnější pravomocí, Maxmilián Fatka byl od září 1920 ministrem pošt a telegrafů v úřednické vládě Jana Černého.
Krátký příspěvek byl publikován v Tribuně filatelistů 9.2.1922. Nutno vědět, že v té době hlavním autorem obsahu Tribuny byl Jaroslav Lešetický a mezi ním a Hirschem panoval naprostý soulad.
Zatímco v Německu, Anglii, Švýcarsku, Francii nebo USA byly vyvíjeny nové stroje a vymýšlely se pravidla pro jejich užívání, u nás se řešily spíše otázky fungování mladé republiky. Zcela výjimečně se stávalo, že některá vláda se udržela 12 měsíců. O nějaké koncepci na Ministerstvu pošt a telegrafů, která by měnila pravidla provozu nastolená za Rakouska-Uherska, neexistuje zmínka.
A tak uplynuly čtyři roky a byl svolán VIII. Kongres UPU, tentokrát do Stockholmu. Kongres se konal pod záštitou švédského krále v budově Riksdagu.
Pro stockholmský kongres je charakteristický jednoznačný příklon k strojovému vybavení poštovních úřadů a důsledkům adjustace v mezinárodním provozu. Hlavní problematikou na jednání byla přeprava balíků a jejich pojištění, poštovní šeková služba, převody peněz, kdežto otázky týkající se vyplácení listovních zásilek byly v zásadě vyřešeny již na předchozích zasedáních a upravovaly se jen kosmeticky.
Pokud se týká zde popisované problematiky, je zajímavý článek 5 a článek 42 Úmluvy (samozřejmě pouze pro přeshraniční zásilky):
-
Otisky výplatních razítkovacích strojů musí být v barvě živě červené, ať je hodnota kterou představují jakákoli.
-
Poštovní známky a otisky výplatních razítkovacích strojů musí obsahovat zemi původu v latince a musí uvádět svou výplatní hodnotu podle přehledu stanovených výplatních hodnot. Počet jednotek nebo zlomků měnové jednotky, které tuto hodnotu vyjadřují, musí být uveden arabskými číslicemi.
-
Vyplácení (listovních zásilek) se uskutečňuje buď poštovními známkami v zemi původu nebo otisky výplatních razítkovacích strojů úředně povolených a používaných pod přísným dohledem správy.
Zásadní změnou bylo, že pod pojem otisky výplatních razítkovacích strojů byly zahrnuty nejen otisky z výplatních strojů, ale i franko razítka otiskovaná strojem. To znamená, že již nebyla řešena otázka definice výplatního stroje, ale na stejnou úroveň byly postaveny i otisky ze strojů, které nenačítají vyplacené částky (nejsou limitovány kreditem) a používají se u poštovních přepážek. Lze se domnívat, že stanovisko bylo ovlivněno masivním použitím takových strojů v Německu během inflační krize roku 1923. Toto se svým způsobem promítlo i do sběratelství, neboť v Německu, Rakousku, USA a dalších zemích takovéto otisky zahrnují pod termín Freistempel resp. meter stamp na rozdíl od skupiny zemí mezi které patří i Československo. Znovu bylo uvedeno, že nejen všechny známky, ale charakteristické kresby výplatních otisků mají být poskytnuty centrále UPU v počtu odpovídajícím počtu členů Unie.
Stockholmská Úmluva byla podepsána 28. srpna 1924 a čítala více než 600 stran. Československo ratifikovalo úmluvu 8.10.1925 a listina byla uložena v sídle UPU 2.11.1925. Na samotném kongresu zastupovali Československo a Úmluvu podepsali pánové JUDr. Otokar Růžička a Josef Zábrodský. Neznám doklad, že by Úmluva nebo rozšiřování výplatních strojů v okolních zemích nějak ovlivnila přístup úředníků ministerstva k zavedení výplatních strojů i u nás.
Zkratka K. C. v klubových zprávách historických ročníků časopisu Český filatelista neznačí jméno konkrétního funkcionáře, ale (případně v tehdejším pravopise Klubovní corepondent či Klubový correspondent).
Tato zkratka se v dobovém tisku na přelomu 19. a 20. století běžně používala pod pravidelnými hlášeními, pozvánkami na schůze a svodkami z činnosti Klubu českých filatelistů v Praze. Označovala anonymní redakční příspěvek psaný aktuálně pověřeným jednatelem či zpravodajem klubu.
Ačkoliv byl text podepsán úřední zkratkou úřadu cenzora, z historie Klubu českých filatelistů víme, kdo v tomto klíčovém zakladatelském období (těsně po vzniku Svazu československých filatelistických spolků v lednu 1921) tuto agendu fakticky vedl:
Hlavní osobou odpovědnou za redakci časopisu a klubové zprávy byl v té době Josef Klečka, který v klubu fungoval jako jednatel, organizátor a hlavní autor odborných posudků. Pokud tedy text nepsal přímo on z titulu své redakční autority, vyjadřoval tehdejší oficiální stanovisko zkušební a cenzurní komise klubu.
17. 9. 2026 Jaroslav Konečný
Ono není až tak důležité, kdo formuloval ony věty a názor. Takto opravdu smýšlela většina. Umělá inteligence nám neprozradí, co se odehrávalo v mozcích tehdejších filatelistů. Myslím, že dělali závěry, aniž by znali konstrukci strojů a pravidla jejich používání. Důvod zveřejnění tehdejších názorů byl jediný – aby měl čtenář možnost je porovnat se svým náhledem.
Spíše jsem očekával reakci na pisatelovu zmínku, že „razítkové frankatury užívalo se krátkou dobu již v starém Rakousku v létech čtyřicátých“. Neuvědomuju si, na co autor narážel.