Pošty zmizelé z map (3. část)


Autor touto cestou předkládá všem zájemcům o poštovní historii dokumenty a informace o poštách a poštovnách, které již nelze nikde reálně spatřit, neboť spolu se svými obcemi doslova zmizely z povrchu zemského.

Pohledem do historie zjistíme, že pošty i poštovny vznikají, mění svoje názvy a zanikají – takový je život. Důvody jejich rušení ovšem bývají převážně provozně-ekonomické. Věnujme se ale těm poštám, které již nikdy nelze spatřit, neboť byly i s celými obcemi a širým okolím zrušeny při zřizování vojenských prostorů. U rušení obcí z důvodu výstavby vodních děl lze příčiny ještě pochopit, avšak rušení obcí jen pro výstavbu vojenských prostorů již lze chápat mnohem obtížněji. V dalších částech budou však popsány důvody ještě absurdnější. Namísto živoucích obcí s historickými tradicemi, tak zde vznikala cvičiště pro výcvik dalšího ničení. Takto postižených obcí s poštami bylo celkem 16 a mimo to ještě dalších 24 obcí s poštovnami. Dnes si popíšeme osudy prvních osmi. Byly to pošty Hůrka na Šumavě a Zhůří (vojenský výcvikový prostor Dobrá Voda), Jablonec a Ondřejov (VVP Boletice), Město Litrbachy, Vranov v Čechách a Schönficht (VVP Slavkovský Les) a Olšina (VVP Ralsko). Všechny uvedené pošty byly zrušeny zcela bez náhrady a obce byly postupně plánovitě zlikvidovány.

O všech poštách a poštovnách zmizelých z map najdete podrobné informace na Exponetu, kde je tato studie vystavena mezi klasickými filatelistickými exponáty s názvem České země – pošty zmizelé z map. U mnohých z uvedených pošt či poštoven jsou zde představeny památky na jejich provoz (dopisy, fotky budov, denní razítka, podací nálepky apod.). Stejně jako na Exponetu, tak i při této příležitosti vyzývá autor sběratele a poštovní historiky k předložení jimi vlastněných památek na uvedené zrušené služebny, ty pak budou průběžně doplněny na Exponet, samozřejmě se jménem autora.


Hůrka na Šumavě

Pošta zde pracovala plných 66 let. Založena byla 25.2.1886, přežila obě války a po zřízení vojenského prostoru pracovala stejně jako sousední pošta v Prášilech až do 30.4.1952, kdy byla navždy zrušena. Její název byl z počátku jen německý Hurkenthal, od roku 1918 Hurka – Hurkenthal, 1924 Hůrka na Šumavě – Hurkenthal, 1928 v německém záboru Neuhurkenthal, 1945 Hůrka na Šumavě. Pošta byla napojena silničním kurzem do 10 km vzdálené Železné Rudy. Doručovací okres tvořila jen Hůrka a přilehlé osady.

Obec Hůrka ležela 7 km na východ od Železné Rudy. Hůrka byla poměrně malým sídlem, již v roce 1945 je evidována jen jako osada obce Stodůlky. Vedle hřbitova stála kaple Svatého Kříže, ve které byli ve 23 prosklených rakvích pochování členové rodin majitelů místních skláren (mezi nimi s rodinou Abelů spřízněný i otec Karla Klostermanna). Po odsunu německého obyvatelstva, které i zde bylo v naprosté většině, začala obec pustnout, a po zřízení hraničního pásma byla plánovitě likvidována až zanikla úplně. Dnes z obce zbyly jen starobylé aleje a byla rovněž renovována kaplička. Ta se však do dnešních dnů zachovala jen proto, že sloužila jako dělostřelecká pozorovatelna. Je bohužel krutým faktem, že kaple byla vypleněna, všechny mumie uložené v kapli byly přibity na prkna a pohraničníky rozstříleny… Dnes je v opravené kapli osazen zvon smíření, každý kolemjdoucí si zde může zvon rozeznít a se vzpomínkou na krutou minulost tak usilovat o usmíření mezi lidmi. R-nálepky dokumentují provoz pošty jednak před  koncem 19. století a jednak v období I. republiky.

Zhůří

V obci pracovala od 25.11.1901 poštovna, ta pak byla 1.12.1903 povýšena na poštu. Po odsunu německého obyvatelstva byla pošta 1.7.1946 uzavřena a po té 30.11.1947 zrušena. Poštovní provoz zde tedy fungoval 45 let. Poštovna nesla název Haidl a její vyúčtovací pošta byla Hurkenthal. Název pošty byl zpočátku Haidl am Ahornberge, 1918 Zhůří – Haidl am Ahornberge, 1938 v německém záboru Haidl (a Ahornberg), 1945 Zhůří. Pošta byla napojena kurzem na blízkou poštu Hůrka na Šumavě a odtud pak na Železnou Rudu. Doručovací okres tvořilo jen vlastní Zhůří a přilehlé osady.

Zhůří se nacházelo 9 km západně od Hartmanic. Obec měla před válkou 623 a po ní pak 670 obyvatel, v roce 1945 bylo evidováno 96 domů a kostel. V obci byly 2 pily, 4 mlýny, výrobna kartáčů, brusírna skla a elektrárna. Po zřízení vojenského prostoru v roce 1952 byla obec postupně vylidňována a brzy zanikla. Za své vzal i kostel Nejsvětější Trojice postavený roku 1762 na místě původní kaple. Kostel byl v provozu až do odsunu Němců v roce 1946, od té doby pustl. Vnitřní vybavení kostela bylo přemístěno do muzea v Kašperských horách. Stejně jako v jiných podobných případech byly jednotlivé objekty plánovitě bourány. V roce 1999 byla na místě původního kostela vysvěcena nová kaple připomínající zaniklou historii obce. Od roku 2000 zde stojí i památník americkým vojákům, kterých zde při osvobozovacích bojích 10 padlo.

Doporučený dopis odeslaný ze Zhůří do Prahy 25.8.1945
s provizorní „bavorskou“ R-nálepkou a upraveným původním denním razítkem

Jablonec

V obci pracovala od 15.4.1904 poštovna s názvem Ogfolderhaid, od 1918 pak Jablonec – Ogfolderhaid, (vyúčtovací pošta byla v Polné na Šumavě – Stein), v roce 1940 jí Němci povýšili na poštovní agenturu s názvem Ogfolderhaid, její funkce skončila s osvobozením. Ke zrušení pak došlo až 15.4.1947. Poštovna i agentura byly napojeny kurzem na nádraží v Polné na Šumavě a odtud vlakovou poštou do Českých Budějovic. Poštovní služby zde tedy fungovaly přesně 43 let.

Tato obec ležela 8 km severovýchodně od Horní Plané, obec měla před válkou 744 a po ní ještě 849 obyvatel, po odsunu německého obyvatelstva a následně po zřízení vojenského prostoru obec postupně pustla, až zanikla. V prostorách bývalé obce byla zřízena tanková střelnice a v důsledku její činnosti se dodnes nezachovaly v podstatě žádné pozůstatky lidských obydlí. Namísto nich jsou zde jen bunkry, zákopy a zpustošená zem. Zkáze neunikl ani místní hřbitov, na jehož místě ještě v 80. letech bylo možné nalézt poválené zbytky pomníků. Starý kostel byl odstřelen a srovnán se zemí v roce 1957. Dnes je možné pozůstatky lidských obydlí identifikovat jen na jaře, kdy vykvetou v místech bývalých zahrádek narcisky nebo tulipány.

K této poště nejsou dosud k dispozici žádné památky dokladující jejich provoz.

Ondřejov

V obci pracovala od 15.4.1904 poštovna s názvem Andreasberg, od 1918 pak  Ondřejov – Andreasberg (vyúčtovací pošta byla v Polné na Šumavě – Stein), v roce 1940 jí Němci povýšili na poštovní agenturu s názvem Andreasberg, její funkce skončila s osvobozením.  Ke zrušení pak došlo až 15.4.1947. Poštovna i agentura byly napojeny kurzem na nádraží v Polné na Šumavě a odtud vlakovou poštou do Českých Budějovic. Poštovní služby zde tedy fungovaly stejně jako v blízkém Jablonci přesně 43 let.

Ondřejov ležel 10 km jižně od Chrobol. Ondřejov byl větší obcí s 918 obyvateli před válkou a s dokonce 1003 obyvateli po ní. Další osud je úplně stejný jako v Jablonci. V obci stával kostel Navštívení Panny Marie z roku 1728, který vzal za své v 50. letech. V obci stával i přízemní špitál z roku 1727. Na základech zničených domů se armáda pokoušela stavět své objekty, bývalý hospodářský objekt slouží dnes jako pevnost, nalezneme zde bunkry a spoustu zemljanek. Prostor bývalé vsi je již po léta bojovým cvičištěm armády. Traduje se, že právě zde při bourání obce probíhaly závěrečné scény filmu “Poslušně hlásím” o osudech dobrého vojáka Švejka z roku 1956. Místní scenerie tak ve filmu nahradila krajinu Haliče.

K této poště nejsou dosud k dispozici žádné památky dokladující jejich provoz.

Město Litrbachy

Pošta zde pracovala již od 18.6.1869 až do uzavření 31.5.1946 a zrušení 1.5.1947, tedy celkem 78 let. Název pošty se vyvíjel od prostého Lauterbach při otevření přes Lauterbach in Böhmen v roce 1891, Lauterbach bei Petschau 1906, Lauterbach u Bečova nad Teplou – Lauterbach bei Petschau 1918, Lauterbach v západních Čechách – Lauterbach, Westböhmen 1922, Město Litrbachy – Lauterbach Stadt 1924, v německém záboru od roku 1938 pak Lauterbach, Bz. Karlsbad, 1942 Lauterbach Stadt über Falkenau (Eger) a 1945 Město Litrbachy. Napojena byla silničním kurzem na poštu ve 14 km vzdáleném Falknově (dnes Sokolově). Doručovací okres tvořilo jen vlastní město a Vranov.

Původně od roku 1551 královské horní město bylo již od 19. století obývané jen německým obyvatelstvem. Statut města ztratilo v roce 1948, kdy se stalo jen osadou obce Krásno. Litrbachy ležely 7 km jihozápadně od Horního Slavkova a po válce město získalo nový název Čistá. Před válkou zde bylo 1192 obyvatel a 193 domů, v roce 1945 ještě 1143, v roce 1947 však jen 6. Protože se zde plánovalo zřízení vojenského prostoru, město již nebylo dosídlováno, po roce 1949 bylo vyklizeno a plánovitě úplně zbouráno včetně kostela sv. Michaela Archanděla z roku 1775. Čistá se navíc stala smutným hrdinou armádního instruktážního filmu Boj o osadu, v němž při nácviku obsazování nepřátelské obce byla Čistá zničena. Celkovou zkázu posléze dokonala těžba uranu v obvodu bývalého města. Dnes místo bývalého náměstí připomíná novodobý pomníček postavený německými rodáky a místo hřbitova je označeno dřevěným křížkem. R-nálepky dokumentují provoz pošty jak v předválečném období, tak i za německé okupace

Schönficht

Pošta zde pracovala od 19.11.1892 do uzavření 30.4.1946 a zrušení 1.5.1947, tedy plných 55 let. Název pošty byl po celou doby existence stejný – Schönficht, jen za německého záboru od roku 1938 to bylo Schönficht (Egerland) a od 1942 Schönficht über Königsberg (Eger). Pošta měla silničním kurzem napojení na poštu v Milíkově. Doručovací okres tvořily obce Smrkovec, Žitná a Lazy.

Schönficht – od roku 1947 Smrkovec – se nacházel 7 km severně od Lázní Kynžvart. Založení vsi je připisováno uhlířům, kteří zde pod „krásnými smrky“ pálili své milíře. Obec měla bohatou tradici v těžbě stříbra, na počátku 20. století tu byl dokonce nalezen uran. V roce 1930 měla obec 562, po válce již jen 317 obyvatel, po odsunu německého obyvatelstva byl učiněn pokus o znovuosídlení, byla dokonce otevřena škola ale tu navštěvovalo jen 5 dětí. V roce 1948 však přišel příkaz k vyklizení obce a tak noví Češi museli obec vyklidit stejně jako před tím Němci. Obec pak již jen chátrala a po krátké době byla zcela zlikvidována. Dnes je zde možno spatřit jen vzrostlé stromy na bývalé návsi a na někdejším hřbitově stromy po obvodu a rozvalené a poničené náhrobky. Po roce 1970 vybudovala armáda nad bývalou obcí palebné postavení protiletadlových raket, které bylo opuštěno až v roce 1989.

Jediná R-nálepka pošty Schönficht dokumentuje její existenci ve dvacátých letech.

Vranov v Čechách

Pošta zde pracovala od 18.3.1897 do 30.4.1925, kdy byla jako nerentabilní zrušena. Ještě za války zde v letech 1942-1945 pracovala poštovna. I tak zde poštovní provoz fungoval 31 let. Název pošty byl zpočátku Frohnau až do roku 1918, poté až do zrušení Vranov v Čechách – Frohnau. Poštovna nesla název Frohnau über Falkenau (Eger) a měla svoji vyúčtovací poštu ve Falknově, pozdějším Sokolově. Pošta byla napojena kurzem na poštu Město Litrbachy. 1,5 km západně od původního Vranova vyrostla v 60. letech na místě původní vsi Ebmeth panelová experimentální „socialistická vesnice nového typu“ s názvem Rovná, v níž byla v roce 1969 otevřena pošta.

Obec se nacházela 9 km jihojihovýchodně od Sokolova. Nevelká obec čítající 327 obyvatel před válkou a jen 291 po ní, měla svou velmi dlouhou historii, neboť již v roce 1246 propůjčil král Václav I. zdejší kostel řádu křížovníků s červenou hvězdou. Nejstarší památkou byl právě kostel sv. Jakuba Většího. Kostel byl obklopen hřbitovem, poblíž stará fara a socha sv. Jana Nepomuckého. V blízkosti obce se na Lobezském potoce nacházelo i několik starých mlýnů. To vše stejně jako škola z roku 1811 vzalo za své, když po odsunu německého obyvatelstva, po němž již nebyla obec dosídlována a byl zřízen vojenský prostor, byla obec kompletně zbourána. Při likvidaci obce byl narušen vodní řád, studny zasypány a rybníky zrušeny, což znamenalo podmáčení půdy v celém prostoru obce.

Vranovská pošta na snímku z 20. let

Olšina

I přes nevýznamnost obce zde sídlila pošta od 28.11.1902 až do 28.2.1947, kdy byla zrušena. Její historie tedy trvala 45 let. Název pošty byl při otevření Wolschen bei Hühnerwasser, 1908 Wolschen bei Niemes, 1918 Volšina u Mimoně – Wolschen bei Niemes, 1924 Olšina – Wolschen, 1938 v německém záboru Wolschen (Kr Leipa,Sudetenl), 1940 Wolschen über Niemes, 1945 Olšina. Poštovní spojení měla od roku 1925 poštovním autobusem do Mimoně, před tím zajišťoval spojení stařičký poštovní kočár. Doručovací okres olšinské pošty tvořily obce Jablonec, Křída, Okna, Olšina, Palohlavy a Proseč.

Olšina se nacházela 8 km jihozápadně od Osečné na táhlém návrší ve výšce kolem 400 m.n.m. Tato nevelká obec měla v roce 1900 i 1921 jen 46 domů a 214 obyvatel, před 2. válkou pak 198 a po válce již jen 163 obyvatel. Národnostním složením byla obcí téměř výlučně německou neboť za 1. republiky zde žili jen 4 Češi. Obec byla zajímavá zejména tím, že neměla žádnou tekoucí vodu ani studně. Teprve v roce 1893 byl zřízen pramenný vodovod, který sloužil obyvatelům, ale napájel i dva rybníky. Před tím musela být voda donášena ze sousední obce Křída. Osud obce se začal naplňovat po odsunu německého obyvatelstva a završen byl zásahy armády, která obec postupně úplně zlikvidovala.

Doporučený dopis odeslaný z Olšiny do Prahy 27.5.1946 s použitím provizorní německé R-nálepky

Autor příspěvku: Jiří Kratochvíl


 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Starší příspěvky:
Nové příležitostné razítko – č . 17/2018

 

Pozvánka odboru známkové tvorby České pošty, s.p. – 14.3.2018

Srdečně Vás zveme na 99. výstavku odboru známkové tvorby České pošty, s.p., která bude pořádána ve středu 14. března 2018...

Nové vlastní známky: 700. výročí založení města Vlašim

 

Zavřít