Klub filatelistů 00-15 Praha

7.12.1777

Narozen jako syn lesmistra Jana Maximiliána rytíře Otty z Ottenfeldu v Opočně v Čechách. „Jeho otec byl původně císařským, od roku 1769 knížecím Colloredovským lesmistrem a pocházel ze staré šlechtické rodiny. Jeho předkové byli původně ve službách brandenburských, později císařských a jeden z nich byl povýšen císařem Leopoldem I. V roce 1657 do stavu českých rytířů s predikátem „z Ottenfeldu“. Citace z knihy dr. Václava Záběhlického, titul viz shora (str. 33 a 34).

1787

Maximilián Otto z Ottenfeldu ztratil otce, zůstal s matkou a sedmi sourozenci beze jmění.

1787-1791 (?)

Studuje na benediktinském gymnáziu v Broumově a absolvuje jej s výtečným prospěchem.

1791

Společně s bratrem Josefem obdržel stipendium hraběte Straky na studium, které využili později pro studia na vídeňské univerzitě.

30.9.1802

S vyznamenáním dokončil filosofická a právnická studia a jako konceptní praktikant vstoupil do služeb c. k. Všeobecné dvorské komory s tímto postupem:

• 1802 (Konzeptspraktikant)

• 1805 (Konzeptsakzessist)

• 1806 (Hofkonzipist)

• 1816 (Hofsekretär u poštovního oddělení)

Provizorní vedení pojízdných pošt (v té době začíná se svými reformami).

1823

úspěch se zavedením prvních reforem (Eilpost) – jmenován definitivním radou.

1828

Provizorní vedení Vrchního poštovního úřadu (Zdroj: ÖBL 2018).

30.9.1805

Za svou píli a výtečnou způsobilost byl jmenován konceptním akcesistou s platem 200 zlatých za rok.

27.3.1806

Jmenován dvorním akcesistou s platem 700 zlatých ročně.

5.3.1814

Zaznamenal první úspěch na poli poštovním. Dekretem dvorské komory mu bylo uloženo, aby převzal Paarské poštovní spisy z let 1783-1812 (Paarům od roku 1783 příslušelo jen právo prezentační při jmenování poštovních úředníků po reformách císaře Karlem VI). Obdržel uznání a zvláštní odměnu ve výši 80 zlatých.

8.12.1816

Jmenován dvorním tajemníkem s ročním služným 1600 zlatých. Od té doby byl přeložen do poštovního oddělení a zahájil reformátorskou činnost v poštovnictví.

1816 – 1819

Zabýval se nefungující službou úředníků a konduktérů u poštovských vozů a nařízeným vyšetřováním. Byl pověřen na základě zprávy prozatímní správou ředitelství jízdních pošt. Začala reorganizace jízdních pošt s jednoznačným Ottenfeldovým úspěchem. Jmenován dvorním tajemníkem. Začal pracovat na návrzích o zvláštních poštách. Zahájil práce na novém poštovním zákoně, který by vyhovoval nové době a zmodernizoval by poštovnictví.

1823 (3. 5.)

Tento den se za přítomnosti osobnosti poštovnictví Ottenfelda (a z jeho iniciativy) uskutečnila významná událost v historii poštovnictví ve vztahu k českému území a poštovnictví vůbec. Stalo se to uvedeného dne na trase Vídeň-Brno částečně v zemi Koruny české. Došlo k první jízdě tzv. poštovním rychlíkem (v němčině Eilpostwagen). Došlo tak na první zrychlenou dopravu osob poštovním vozem (dostavníkem). Od tohoto dne začaly jezdit pravidelně v pondělí a ve čtvrtek z Vídně do Brna a v úterý a v sobotu z Brna do Vídně. Archivy uvádějí, že cestujícími první jízdy byli: Maxmilián, rytíř z Ottenfeldu, osm cestujících, kočí čtyřspřeží koní, sluha. Dostavník byl pohodlný, nově opatřený pérováním. Vyjel v šest hodin ráno za hlaholu poštovní trubky přes Stannersdorf, Wolkesdorf, Gaunersdorf, Wittersdorf do pisdorfu, kde byla krátká přestávka na oběd. Poté poštovní rychlík pokračoval přes Mikulov, Pohořelice, Rajhrad do Brna. Trať měřila 144 km, dostavník ji urazil za 14 hodin. (Zdroj: Alois Lustig, Ottenfeldův poštovský rychlík, Čs. Pošta, roč. XVIII, 1936 a Fl, Encyklopedie Brna, aktualizováno 11. 07. 2018). Odezva veřejnosti, zejména v komerčních kruzích, byla nebývale obrovská (Zdroj: BLKÖ).

Vzhledem k tomu, že se jednalo o významný počin v oblasti poštovnictví, na tomto místě se zmiňuji o následných jízdách v dalších trasách.

• 29. 7. 1823 Vídeň – Praha

• 1. 10. 1823 Vídeň – Pressburg (Bratislava)

• 10. 3. 1824 Vídeň – Gratz

• 31. 5. 1824 Vídeň – Ofen

• 26. 6. 1824 Vídeň – Terst

(Zdroj BLKÖ, Band 21 (1870), strana 129, 17. 5. 2017)

„Úspěch Ottenfeldovy reformy byl zcela zřejmý již po prvních deseti dnech provozu“. (PhDr. Pavel Čtvrtník, Cesta pošty dějinami silnicí, železnicí, letadlem, str. 47, NADAS Praha, 1977).

Kromě poštovních rychlíků zavedl Ottenfeld též příležitostné rychlé vozy (Separat – Eilwagen). Za zvýšený poplatek s mohl cestující objednat tento vůz na kterýkoli den a jakoukoliv trať poštovních rychlíků.

1825

Od tohoto roku poštovské rychlíky začaly přepravovat i listovní poštu. Usnadnila se pravidelná a rychlá doprava listovních zásilek. Postupně došlo k rušení dosavadních diligencí.

„Ottenfeldova reforma znamenala nejen převrat v kvalitě a rychlosti dopravy cestujících, ale v poštovní dopravě vůbec. Díky Ottenfeldově reformě dokázalo poštovnictví také na našem území v těchto letech plně využít dopravních a TECHNICKÝCH MOŽNOSTÍ SVÉ DOBY“. (PhDr. Pavel Čtvrtník, Cesta pošty dějinami, str. 48, Praha 1977)

1827, 1833-1835

Ottenfeld předkládá návrh poštovního zákona o zvláštních poštách.

„Vycházeje ze správného poznání, že poštovní ústav nemalou měrou spočívá také na bedrech postiliónů, a že tudíž poštovní správa musí věnovat náležitou pozornost zvelebení a pozvednutí jakosti těchto důležitých orgánů poštovní služby, podal Ottenfeld již v roce 1827 návrh na zřízení provizního fondu pro postiliony a na zavedení služebních knížek pro tyto zaměstnance“. (Zdroj: Dr. Václav Záběhlický, Dějiny pošty, telegrafu a telefonu v českých zemích, str. 38, Praha 1927, nákladem vlastním)

1829 (21. 2.)

Ottenfeld zdůrazňuje centralizace poštovní správy a zcelení odvětví poštovní správy. Navrhuje důraznou reorganizaci poštovní správy. Navrženy úřady funkční poštovní správy, pro každou instituci Ottenfeld vypracoval podrobné instrukce. Pamatoval na pevné platy poštovních zaměstnanců a na osobní přídavky.

1829 (27. 4.)

Všechny Ottenfeldovy návrhy byly schváleny dekretem dvorské komory ze dne 30.4.1829 čj. 17841/1017). Zřízena „Nejvyšší dvorská poštovní správa“. V provinciích „Vrchní poštovské správy“. Ottenfeld byl jmenován dvorním radou a nejvyšším poštovským správcem.

Nejvyšší dvorská poštovní správa byla přesně rozdělena na několik oddělení (celkem osm oddělení). Přiděleno 80 placených úředníků a 20 neplacených praktikantů.

Až do roku 1848 byl přednostou nejvyšší dvorské poštovní správy dvorní rada Maxmilián rytíř Otto z Ottenfeldu.

1829 – 1830

Ottenfeld intenzivně pracuje na poštovnictví přizpůsobené nové době. Jedním ze zastaralých faktorů bylo pozvolné rušení dědičné pošty i přes velký odpor dědičných poštmistrů.

1830

Reorganizace Malé pošty ve Vídni. Nejvyšším rozhodnutím ze dne 12.5.1832 bylo vytvořit nový poštovní zákon.

1834

Ottenfeld předložil návrh nového poštovního patentu, který se stal součástí balíčku nového důchodkového trestního zákona, celního řádu a řádu o státních monopolech.

20. 2. 1834

Dvorská komora dekretem rozhodla zavést jízdy kariolkami. Rozšířily se jízdní kurzy (doprava rozšířena i na vedlejší silnice).

9. 4. 1834

Vydán dekret dvorské komory na základě Ottenfeldova návrhu o sběrnách psaní a poselských poštách.

13. 11. 1835

Ottenfeld navrhl zřízení poštovních inspekčních orgánů.

1. 7. 1836

Provedena první velká rekonstrukce poštovnictví v její struktuře.

1836

Ottenfeld byl pověřen vypracováním všech dispozic pro cestu Ferdinanda I. A jeho doprovodu ke korunovaci do Prahy

1836 (23. 3.)

Vydán dekret dvorské komory, aby byly pokuty vybrané za opoždění (Retardenzstrafen) a jiné pokuty byly použity k odměnám a vyznamenáním postilionům. K definitivnímu zřízení fondu však nedošlo.

1836 (3. 2.)

Ottenfeld zahájil podávání návrhů zdůrazňující významnou úlohu drah a paroplavby pro poštovnictví.

1836

Založena společnost rakouského Lloydu pro paroplavbu. Ottenfeld jednal ohledně dopravy listovní pošty mezi Terstem – Benátkami – Ankonou – Dalmácií. (ujednání podepsáno s Lloydem v roce 1840). Dopravní služba se realizovala až 1.2.1841.

1837

Ottenfeld zahájil jednání s Lloydem a vyjednával dopravu pošty.

1837 (1. 9.)

Podepsáno ujednání s rakouským Lloydem o dopravě poštovních zásilek dvěma plavbami za měsíc v relaci Terst – Cařihrad – Alexandrie s několika zastávkami na trase.

1837

Všeobecná dvorská komora vypracovala návrh nového poštovního zákona.

• 5. 11. 1837 – Zákon schválen s platností od 3. 7. 1838.

• 12. 6. 1838 – Vydán řád jízdní pošty

• 6. 11. 1838 – Vydán řád listovní pošty

• 10. 8. 1838 – Přijat Ottenfeldův návrh na poštovní řád pro cestující ve zvláštních jízdách.

1838

Soustředil se na zlepšení stavu silnic. Zasadil se o uveřejňování důležitých nařízení a rozkazů v poštovnictví. Na jaře tohoto roku nejvyšší dvorská poštovní správa začala zveřejňovat „Věstník cís. král. Nejvyšší dvorské poštovní správy“. Vycházel v německé a italské mutaci. Z výtěžku předplatného Ottenfeld nařídil nákup zeměpisných a statistických děl pro knihovnu.

1839 (1. 5.)

Zavedeny služební knížky pro postiliony (služební instrukce pro c.k. poštovní stanice. Ke směrnici připojen vzor služební knížky pro postiliony a paragrafem 48 bylo ustaveno, že „některým postilionům bude udělen čestný stejnokroj jako zevnější vyznamenání“. Čestný stejnokroj tvořila slavnostní uniforma se dvěma stříbrnými proužky na kabátci a se dvěma stříbrnými proužky na rukávě letního kabátu. Stejnokroj doprovázel přídavek dvou zlatek a deseti krejcarů. První ocenění tohoto druhu obdržel Josef Armandolini z Milána dne 7.8.1839.

1839 (11. 10.)

Ottenfeldovy návrhy z roku 1836 vytvořily podklad pro nejvyšší rozhodnutí o právních vztazích železnic k poštovnímu regálu.

1839 (17. 12.)

Ottenfeld navrhl, aby porto za dopisy dopravované severní drahou Ferdinandovou pro jejich osm stanic bylo počítáno podle jediné sazby. Návrh přijat dekretem dvorské komory v roce 1840 (7. 1.).

1840

Ottenfeld nařídil zkoušky uchazečů o místa poštmistrovská, expeditorská a vedoucích listovních sběren zkoušky ze znalosti věstníků.

1842

Pošta zaznamenala velký rozmach. V tomto roce bylo 1805 poštovních úřadů všech kategorií, 3723 poštovních úředníků, 553 poštovních silnic (počet mil 5117), 243 poštovních kurzů, peněžní zásilky dosáhly obratu 263.051.260 zlatých.

1843 (1. 7.)

Zrušeny každodenní spěšné listovní jízdy na trase Vídeň – Terst po poštovské silnici Vídeň – Glognice, zavedena doprava cestujících a zásilek na této trase drahou.

1845 (3. 5.)

Vydáno prohlášení, podle kterého byla paroplavební společnost rakouského Lloydu prohlášena za instituci obstarávající provoz státní pošty stejně jako poštovní instituce spravované poštmistry.

1845 (1. 9.)

Zavedena železniční poštovní doprava na trase Vídeň – Brno – Praha.

1846

Ottenfeld inicioval kompletní reorganizaci poštovní kursovní správy (v návaznosti se zavedením železniční přepravy). Uskutečnil se Ottenfeldův návrh na rozšíření působnosti nejvyšší dvorské poštovní správy.

1846 (18. 6.)

Vydán nový služební řád pro ústřední poštovní úřad (systematizace ředitelského místa, zavedena instituce poštovních komisařů, zavedení přímého styku mezi poštovními úřady a poštovními stanicemi, obsazování služebních míst, ustavení dvorské účtárny, systematizace podřízenosti, zavedení úřadu pomocného a revizních atd.). Zavedeny též instrukce pro poštovní konduktéry, začaly se dělat návrhy na osvobození od poštovného, došlo k úpravě novinových poplatků, zrušena výplatní povinnost pro korespondenci ze sousedních států.

1847 (11. 10.)

Uskutečnila se rozsáhlá reorganizace vídeňské městské pošty z iniciativy Ottenfelda a za podpory ředitele dvorského poštovního úřadu Bohumíra z Giuliani. Správu nad městskou poštou převzal dvorský poštovní úřad, zřídily se )střední poštovní podejna a ústřední listovní dodejna, dále dodejna povozná pro službu povoznou, dodejna cenných psaní a dodejna balíků s oddělením pro vyclívání. Zřízeny listovní sběrny o třech třídách. Ustanovena doba na podávání listovních zásilek a přijata další důležitá nařízení regulačního charakteru. Zajímavé jsou poštovní tarify: dva krejcary za místní psaní, doporuční dosáhlo tří krejcarů a doručné jednoho krejcaru.

1847

Ottenfeld dosáhl 70 let věku a 45 let ve službě.

1848 (12. 10.)

Ottenfeld končí službu státní pro poštovnictví.

1848 (21. 11. )

Ottenfeld si podává žádost o přeložení na trvalý odpočinek. Žádosti vyhověno a Ottenfeldovi byl udělen rytířský kříž řádu Leopoldova.

1848

Ottenfeld žil na vlastním statku v Hietzingu u Vídně. Stále pracuje, je veřejně činný, věnuje se obecním věcem. Zřízená knihovna obsahovala 127 map a 294 knih.

1850

Ottenfeld zvolen starostou v Hietzingu.

1852 (27. 5.)

Z důvodu nemoci se vzdává funkce starosty

1858 (12. 2.)

Ottenfeld umírá.

1858 (14. 2.)

Ottenfeld pohřben na hřbitově v Hietzingu u Vídně

750 – 400 př.n.l

Kraj kolem Opočna osidlován

8. století

Osídlení slovanským obyvatelstvem, vzniká název podle slova „opočný“ („kamenný“)

1350

První majitelé páni z Dobrušky, vybudován gotický hrad

1405

Spojena panství pánů z Kolovrat opočenské a jimlánské

1465

Vzniká Nový hrad, původní tvrz se stává sídlem vrchnostenských úředníků a později zaniká

1495

Majiteli Trčkové z Lípy. Poslední majitel Jan Rudolf hrabě Trčka z Lípy (do 1634)

16. – 17. století

Opočno trpělo změnami v náboženském směřování (evangeličtí kněží – rekatolizace – evangelíci vyhnáni – katolíci. Od roku 1630 katolický farář)

1677

Řád bratří kapucínů se usidluje v Opočně

1767

Majiteli panství se stal rod Schwarzenberků (po hrabatech z Warrensbachu)

1255

Založení města (předpoklad)

1306 (?)

Zřízena klášterní škola, kdy došlo ke zbudování kláštera a benediktini měli povinnost pečovat též o vyučování. Vyučovalo se trivium (gramatika, rétorika a dialektika) a quadrivium (aritmetika, astronomie, hudba a geografie)

1419

Postavena Stará radnice, jedna z nejstarších v českých poddanských městech

1624

Zřízeno čtyřtřídní gymnázium opatem Bennem Falkem (Jan Benno z Falkenberga)

1726 – 1748

Postaven Broumovský klášter (Kilián Ignác Dientzenhofer)

2. polovina 19. století

Z Broumova odešla převážně skupina německých obyvatel, která založila osadu Nueva Braunau (Nový Broumov) v Chile

1869

V Broumově žilo 5701 obyvatel

V Broumovském gymnáziu studovala celá řada významných osobností. Kromě Maxmiliána Otty von Otenfelda, Josef Tichatschek, operní pěvec, Franz Opitz, rakouský chirurg, Johann Eppinger, profesor patologie, Ludwig Scheurer, vrchní soudce pro Bosnu a Hercegovinu, Vincenc Maiwald, botanik, ředitel gymnázia, August Kral, diplomat, Alois Jirásek, spisovatel, Alois Rašín, český politik, ekonom, ministr financí a celá řada dalších.

9. století

Příchod prvních německých obyvatel (zejména z Bavorska, proto přípona – ing typická pro tuto oblast)

1130

První dochovaná zmínka

1258

Registrováno 15 domů a usedlostí

13. stol.

Položeny základy kláštera Klosterneuburg

1529

Období prvního tureckého ležení a tábořiště

16.stol.

Zakládány vinice, sídla Vídeňanů

1679 – 1713

Místo postižené tureckými válkami a morovou epidemií

1. polovina 18. století

Hietzing byla malá obec, nicméně se zde konala řada mší a poutí, v roce 1738 navštívilo místo 6000 poutníků

1819

Registrováno 160 domů a usedlostí

1830 – 1840

Postavena řada vil slavných osobností (císařský lékař Johan Malfatti, přírodovědec a cestovatel Karl Alexander Anselm svobodný pán von Hügel a jiní)

1867 – 1882

Vytvořena čtvrť „Hietzinger Cottage“, čtvrť výstavných vil a širokých ulic