Pošty zmizelé z map (8. část)
Pokračujeme 8. dílem v seriálu Jiřího Kratochvíla o poštách, které už na mapě nenajdete.
Namísto živoucích obcí s historickými tradicemi, tak zde vznikala jen pustá krajina, z níž vojenské orgány vypudily jakýkoliv život. I takovýmto způsobem jsme si zabezpečovali klid pro budování lepších zítřků… Takto postižených obcí s poštami bylo celkem 18. Dnes si popíšeme osudy druhých 9 z nich. Byly to pošty Nový Losimtál, Pavlův Studenec a Waldheim v okrese Tachov, Hirschenstand a Sejfy v okrese Karlovy Vary, Markhausen a Rolava v okrese Sokolov, Habartice v okrese Teplice a Fugava v okrese Děčín. Uvedené pošty byly zrušeny bez náhrady a obce byly postupně plánovitě zlikvidovány. Je pozoruhodné, že uvedené pošty v okresech Karlovy Vary, Sokolov, Teplice i Děčín ležely poblíž saské hranice a tedy hranice pozdější spřátelené NDR.
10. Nový Losimtál
Od 25.1.1902 v obci pracovala poštovna, ta byla 15.1.1909 povýšena na poštu, uzavřena byla 31.7.1946 a zrušena 1.5.1947. Pošta sloužila obci 45 let a napojena byla na tehdejší poštu Schönwald u Tachova (dnes Lesná), po válce rovněž zrušenou. Poštovna pracovala s názvem Neulosimthal a vyúčtovací poštou byl Waldheim. Název zdejší pošty prodělal tento vývoj: 1909 Neu Losimthal, 1918 Nový Losimthal – Neu Losimthal, 1924 Nový Losimtál – Neu Losimthal, 1938 v německém záboru Neulosimthal, 1941 Neulosimthal über Tachau, 1945 Nový Losimtál. Doručovací obvod pošty tvořil Nový Losimtál, Stará Knížecí Huť, Česká Ves a Waldheim.
Tato obec, později zvaná Jedlina, ležela v odlesněné krajině necelý kilometr od hranic 7 km severozápadně od Rozvadova. Před válkou zde žilo 620, po válce 676 obyvatel, v roce 1970 již jen 4. Odsun německého obyvatelstva obec vylidnil a v 50. letech se ves ocitla za dráty a musela tedy ustoupit vojenskému běsnění. Spolu s obcí musel zmizet i kostel sv. Anny z r. 1816, dnes z něj zbyla jen hromada sutin uprostřed bývalé vsi. Ještě v 70. letech zůstala zachována jeho věž (sloužila pohraničníkům jako pozorovatelna), později pak i ona vzala za své. Dnes z obce zbyla jen samota připomínající názvem Jedlina původní obec. Z původních staveb zůstaly jen rozvaliny či jen základy, vše hustě zarostlé. Zachovalý památník obětem I. sv. války byl v posledních letech obnoven. V lukách za bývalou vsí leží hřbitov, částečně obnovený po roce 1990.
Předválečné a říšskoněmecké R-nálepky pošty v Novém Losimtále
11. Pavlův Studenec
Pošta v obci pracovala již d 8.5.1870 až do uzavření 31.10.1946 a zrušení 30.11.1947, tedy plných 77 let. Název se vyvíjel od otevření v roce 1870 jako Paulusbrunn až do roku 1924, pak Pavlův Studenec – Paulusbrunn, 1938 v německém záboru opět Paulusbrunn, 1941 Paulusbrunn über Tachau, 1945 Pavlův Studenec. Napojena byla silničním kurzem na poštu v Halži, rovněž později zrušenou. Doručovací okres tvořil Pavlův Studenec a Obora.
Původní rozlehlá obec ležela necelý kilometr od hranice. Před válkou i po ní zde žilo 1.451 obyvatel, v naprosté většině německého obyvatelstva – nešlo tedy o obec malou, bylo to největší sídlo zlikvidované z důvodu blízkosti hranic. Po odsunu německých obyvatel sice byla ves dosídlena, avšak brzy po zřízení hraničního pásma byl proveden odsun nový. Značný počet obyvatel však hrál pramalou roli při zřizování hraničního pásma, obec musela stejně jako mnohé jiné ustoupit ideologii. Všechny budovy, až na ty které měly používat pohraničníci, byly zbořeny. Zůstaly tak stát jen škola, kostel, fara a celnice a ještě několik domů. Když v 70. letech byly posunuty zátarasy dál do vnitrozemí, byly zbourány i tyto budovy, naposledy kostel v roce 1977. Věž kostela ovšem byla v posledních letech před odstřelením upravena dřevěnou nástavbou jako vojenská hláska. Bývalou obec Pavlův Studenec dnes připomíná jen název hraničního přechodu na silnici z Tachova do Bärnau. Jedinými pozůstatky jsou zarostlé základové zdi mnoha původních stavení, poničený Bottgerův památník, dále pak bývalý hřbitov, pietně upravený po roce 1990. Mimo to ještě opuštěná kasárna pohraničníků a budova nové celnice.
R-nálepky z období I. republiky, zprvu jen německé, od roku 1924 pak česko-německé
12. Waldheim
Pošta v obci pracovala od 12.12.1870 do 31.10.1924, kdy byla zřejmě pro blízkost pošty v Novém Losimtále zrušena. Přesto obci sloužila 54 let a vývoj jejího názvu byl jednoduchý – 1870-1920 Waldheim, 1920-1924 Valdheim – Waldheim a před zrušením znovu Waldheim. Napojena byla místním spojem na poštu v Novém Losimtále. Waldheim, který byl po válce přejmenován na Zahájí, byl jen malou sklářskou obcí a ležel přímo na hranici 2 km západně od Nového Losimtálu. Byly to ale dvě části – Přední Waldheim přímo u hranice (část obce na německé straně stále existuje) a Zadní Waldheim dále ve vnitrozemí.
Před válkou zde žilo 304 a po ní jen 273 obyvatel. Traduje se, že ve Waldheimu stávala kuriózní hospoda, jejímž výčepem procházela státní hranice. V místnosti byl zasazen starý hraniční kámen, z jedné strany se čepovalo pivo bavorské a z druhé pak pivo české. Poloha obce, vystěhování původních obyvatel a politické poměry předurčily další osudy obce po roce 1950, takže dnes po obou částech této hraniční obce nezůstaly prakticky žádné pozůstatky. V lese nad Předním Waldheimem jsou ukryté zříceniny starého i nového zámku. Ani ten novější však již nebyl před válkou obýván a proto snad unikl pozornosti strážců hranic. Dnes jsou zbytky obvodových zdí i klenutých sklepů zarostlé lesem. V místě původní obce je dnes otevřen nový turistický přechod.
Na tuto poštu nejsou dosud k dispozici žádné památky dokladující jejich provoz.
13. Hirschenstand
Pošta v obci pracovala od 11.1.1869 do uzavření 1.6.1946 a zrušení 1.5.1947, tedy 78 let. Název místní pošty se vyvíjel od Hirschenstand v roce 1869 až po Hirschenstand über Neudek (Egerland) v roce 1941 v německém záboru, v roce 1945 opět Hirschenstand. Pošta byla připojena na poštovní síť přes poštu v Nových Hamrech. Doručovací okres tvořila jen vlastní obec.
Obec se nacházela 1,5 km od německé hranice, 9 km severozápadně od Nejdku ve výšce 960 mnm. Ještě po válce byla tato velká obec evidována pod názvem Hirschenstand (později Jelení), žilo zde před válkou 1.399 a po ní ještě 1.098 obyvatel. Horská obec po odsunu Němců postupně pustla, protože zdejší tvrdé podmínky nové osídlence z vnitrozemí příliš nelákaly. Navíc ani úřady neměly zájem na dosídlování blízko německé hranice. Dodnes zbylo v tomto jednom z nejhezčích horských údolí Krušných hor jen několik samot. Jednou z nich je restaurace, v níž sídlívali pohraničníci a druhou tzv. Villa – donedávna rekreační středisko Ministerstva zahraničních věcí. V 60. letech bývalou obcí projížděl do bývalé NDR Závod míru, proto je zde udržovaná silnice, aniž by zde byl hraniční přechod. Empírový kostel sv. Antonína Paduánského z roku 1832 nejdříve vyhořel a než byl zlikvidován, byl v něm umístěn kravín. V místě zbořeného kostela byl 15.5.1993 odhalen pietní památník Poblíž bývalé obce je nyní otevřen nový turistický přechod.
Dopis odeslaný 20.12.1937 z pošty Hirschenstand do Prahy
14. Sejfy
V obci s pozdějším názvem Ryžovna pracovala poštovna od 16.4.1907 do 16.5.1920. Znovu byla otevřena 1.2.1929, v letech 1940-1945 byla dokonce povýšena na poštovní agenturu, po válce již činnost neobnovila a zrušena byla až 1.4.1947, kdy už prakticky neměla komu sloužit. Vyúčtovací poštu měla v dnešní Horní Blatné (za války v Perninku). Vývoj jejího názvu: 1907 Seifen Erzgebirge (Bergstadt Platten), 1929 Sejfy (Horní Blatná) – Seifen (Bergstadt Platten), 1938 Seifen (Bärringen), 1940 Seifen über Bärringen.
Tato roztroušená obec se rozkládala na náhorní planině severně od Abertam asi 3,5 km od saské hranice. Samostatnou obcí s rozsáhlým katastrem jsou Sejfy již od roku 1850, po odsunu německého obyvatelstva se pak od roku 1950 stává osadou Božího Daru. Jako taková formálně existuje dodnes, ale jsou zde evidovány jen dva domy. Před válkou zde žilo 866, po válce ještě 603 ale v roce 1961 již jen 21 obyvatel. Po odsunu obyvatelstva se nepodařilo obec dosídlit ani z vnitrozemí, ani ze Slovenska a tak byly postupně chátrající domy zbourány a terén upravily buldozery. Zachovalo se jen několik málo chalup. Kostel sv. Václava zanikl spolu s ostatními domy v 60. letech, na jeho místě – na návrší nad bývalou obcí – dnes stojí pamětní kříž a deska připomínající minulost obce Ryžovny. Na místě bývalého hostince vyrostla v posledních letech salaš a sýrárna, objekt bývalé školy pak byl rekonstruován na penzion. Zdá se, že tato zaniklá osada postupně vstává z mrtvých…
Pohlednice odeslaná z poštovny Sejfy přes poštu Horní Blatná 7.5.1936 do Chomutova
15. Markhausen
Pošta v obci pracovala od 21.8.1905 do 31.8.1946, kdy byla uzavřena. Zrušena byla 30.11.1947, pracovala tedy pro své obyvatele 42 let. Název pošty od roku 1905 je Markhausen, 1938 v německém záboru Markhausen (b Graslitz), 1941 Markhausen über Graslitz, 1945 opět Markhausen. Pošta v Markhausenu byla kurzem napojena po silnici na blízkou poštu v Kraslicích. Doručovací okres tvořila jen vlastní velká obec.
Obec ležela na samé hranici u Klingenthalu 4 km severozápadně od Kraslic. Rozkládala se na pravém břehu Svatavy, která zde tvoří státní hranici se Saskem. Se svým německým sousedem byla spojena jak silničním, tak i železničním přechodem. V obci s pozdějším názvem Hraničná žilo před válkou 1.253 a po ní ještě 912 obyvatel. Po odsunu Němců, kteří tvořili naprostou většinu obyvatel, došlo k dosídlení (v roce 1948 220 obyvatel) ale i ti museli své nové domovy opustit, protože bylo rozhodnuto o zřízení neobydleného hraničního pásma. V roce 1955 byly všechny domy zbourány a od té doby je místo evidováno jen jako osada blízkých Kraslic bez obyvatel, kam byl vstup zakázán až do roku 1967. Dnes je zde jen koupaliště, nově postavená restaurace, obvyklé příhraniční tržiště a přechod do Německa. V centru bývalé obce je zřízen památník upomínající na její historii.
Doporučený dopis odeslaný z pošty Markhausen do Prahy 13.2.1946
16. Rolava
Pošta s názvem Sauersack über Neudek (Egerland) v obci pracovala jen za okupace v letech 1943 – 1945 jako agentura. Důvodem byla zřejmě skutečnost, že severně od obce Němci zřídili továrnu na úpravu cínové rudy, kterou těžili v blízkém okolí. Agentura v Rolavě byla napojena po silnici na blízkou poštu v Přebuzi.
Obec s původním názvem Sauersack (do roku 1947) ležela v plochém údolí severně od toku říčky Rolavy obklopena ze všech stran smrkovými lesy. Před válkou zde žilo v roztroušené zástavbě 1.016 a po ní pak ještě 607 obyvatel. Po odsunu německého obyvatelstva již nedošlo k dosídlení a když byla v roce 1951 začleněna do hraničního pásma její osud byl zpečetěn. Ves postupně pustla (v roce 1950 byla již jen osadou obce Přebuz), později zanikla úplně. Většina domů včetně kaple Panny Marie Pomocné byla zbořená již v roce 1952, dodnes se zachovalo celkem 5 stavení podél silnice využívaných k rekreaci.
Na snímku z roku 2010 je budova bývalé poštovní agentury v Rolavě, dnes slouží k rekreačním účelům
17. Habartice
Pošta v obci pracovala od 20.8.1867 až do svého zrušení 31.8.1923 – zřejmě z důvodu nerentability. V letech 1938 – 1945 zde ještě pracovala poštovna, takže poštovní služby zde byly poskytovány celkem 62 let. Název pošty se vyvíjel od Ebersdorf v roce 1867, Ebersdorf bei Mariaschein 1885, Ebersdorf bei Graupen 1902, Habartice u Krupky – Ebersdorf bei Graupen 1918. Pošta byla napojena na poštu ve Fojtovicích, která byla rovněž po válce zrušena. Poštovna pracovala z počátku s názvem Ebersdorf über Heidenau (Sachs), od roku 1939 Ebersdorf über Teplitz-Schönau 2.
Tato původně hornická obec okresu Teplice ležela na krušnohorském hřebeni 4 km severně od Bohosudova. V okolí byla četná naleziště cínu, která zaměstnávala místní obyvatele. Roku 1783 byl v obci postaven barokní kostel sv. Havla. V této poměrně malé obci žilo před válkou 771 obyvatel, po ní již jen 333. Po vystěhování německého obyvatelstva se již obec nevzpamatovala a v roce 1955 zanikla. Obec byla poměrně blízko německé hranice a zřejmě proto nebyla vůle po jejím dosídlení.
Na tuto poštu nejsou dosud k dispozici žádné památky dokladující jejich provoz.
18. Fugava
Pošta zde pracovala od 16.5.1894 do 31.8.1923, kdy byla jako nerentabilní zrušena. Pracovala tedy 29 let a byla po celou dobu napojena na poštu ve Šluknově. Ještě za války zde byla německou správou otevřena poštovna a to po celé období 1938-1945. Důvodem zřejmě byla přímá územní návaznost na okolní německé obce. Název poštovny byl Fugau über Neusalza-Spremberg (tedy vyúčtovací pošta za hranicemi). Název pošty se vyvíjel takto: 1894 Fugau, 1918 Fugava – Fugau. Doručovací okres tvořil jen samotný Fukov.
Obec Fugava (pozdější Fukov) ležela v nejsevernější části šluknovského výběžku, na konci vlastního dalšího úzkého téměř 3 km dlouhého výběžku, přístupný jedinou silnicí z vnitrozemí. Při severní hranici tohoto výběžku našeho území teče řeka Spréva. Před válkou zde žilo 791 obyvatel, po ní již jen 436. Po odsunu převažujícího německého obyvatelstva započal úpadek obce. Postupem doby se počet obyvatel stále zmenšoval, ještě v roce 1960 je Fukov evidován jako osada dnešní obce Království, v roce 1965 již evidován není. Opuštěné chátrající domy byly postupně likvidovány, kámen jako stavební materiál byl odvážen dokonce až na Slovensko. Škola a kostel sv. Václava byly jako poslední odstřeleny 23. září 1960. Do našich dnů z původní obce zbyly jen starý vodojem, zbytky hřbitova s torzy hrobů a Němci nově vztyčený dřevěný kříž u hřbitova. Je zajímavé, že o převod tohoto úzkého výběžku českého území bylo neúspěšně jednáno s Německem v letech 1848, 1919 a pak ještě 1956.
Na tuto poštu nejsou dosud k dispozici žádné památky dokladující jejich provoz.
Stačí kliknout na zvolený pás
Podobné příspěvky (jsou automaticky vybírány programem):
Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..
Napsat komentář